E = mc² aneb Co je dnes relativní?

Co někdo miluje, druhý nenávidí. Co se jednomu zdá tmavě modré, druhý to vidí jako černé. Někomu připadám krásná, chytrá, vtipná, úžasná, skvělá, sexy a vášnivá žena  ...a jinému ne;-)

Rovnice E = mc² popsaná Albertem Einsteinem ve speciální teorii relativity patří mezi nejslavnější rovnice všech dob; znají ji i lidé, kteří se jinak o vědu nezajímají. Tedy i já.

Byla to teorie tak revoluční, že jí nikdo nevěřil. Dnes jí věří všichni, i když jí skoro nikdo nerozumí. Aby si geniální Albert z lidí vystřelil, vymyslel teorie relativity dokonce dvě - obecnou a speciální. Speciální je o tom, že když jste daleko od všeho hmotného, je všechno kromě světla relativní, nefungují Newtonovy zákony, ze světa se stává vláček na provázku a každé hodinky jdou úplně jinak. Obecná spočívá ve faktu, že svět je jako prostěradlo prohnuté pod vším hmotným a když někam jdete, ve skutečnosti se drápete do kopce a z kopce. Všechno to navíc shrnuje kouzelná formule  E = mc².

Rovnice popisuje vztah mezi energií a hmotností. Původní znění bylo trošku jiné, ale koho to dnes zajímá? Jistě si více vybavíme bělovlasého podivína s rošťácky vyplazeným jazykem.

Vztah mezi energií a hmotností je vskutku relativní. Pokud se na tuto problematiku podíváme z hlediska snížení tělesné hmotnosti, pravidlo zní: "Čím více energie vydáme, tím více naši hmotnost snížíme." Ovšem za dalších podmínek. Jinak můžete vydávat energie, kolik je libo a s ručičkou ani čísílkem na váze to vůbec nepohne.

Kdo pro změnu zvedá činky, jistě vynaloží všechnu energii k tomu, aby dopravil dotyčný kousek železa nad hlavu, dokonce několikrát a na hlavu si ho nepustil. Zato, ale neočekává snížení hmotnosti, ale doufá, potí se, supí, snaží se svou svalovou hmotu nabušit a svou váhu tedy navýšit. Zde tudíž platí jiný vztah mezi hmotností a energií.

V teorii relativity se objevuje i rychlost. Konkrétně rychlost světla. Jak rychle se pohybuje světlo? Kdo to ví? Kdo neví, tak si to najde.

Pokus č. 1 : Světlo vytvořené kuželem svítilny a dopadající v jednom bodě na koberec v obývacím pokoji za předpokladu šera či jinak snížené viditelnosti. Tento světelný bod se poté uvede do pohybu a kočka bleskurychle kmitající za ním, ve snaze ho ulovit, bravurně vybírá zákruty při náhlé změně směru. Nakonec i jí dojde, že nemá šanci, švihne sebou na zem a relaxuje. Hned je nám i jí jasné, že rychlost světla jen tak někdo a něco nepřekoná.

Pokus č. 2 : Jiná teorie praví, že rychlost světla, ba i rychlost myšlenky překoná jen průjem. Někdy totiž, než stačíte rozsvítit a pomyslet, tak se pos*rete. Nemohu potvrdit, nemám vyzkoušené.

A dostáváme se k tomu, co je dnes relativní? Všechno? Skoro!

Relativita je totiž opakem absolutna.

A protože nic není absolutní... nooooo, někdo tedy má absolutně vypatláno. Někdo má absolutní okno po pařbě. Někdo absolutně netuší, kde zaparkoval to zatracené auto. Další si absolutně nevzpomíná na jméno své milenky, manželky, dětí, a to nemluvím o datech narozenin a jiných výročích. Takto bych mohla pokračovat donekonečna. Ale to už by byla jiná teorie.

Co se jednomu zdá důležité, druhému pak naprosto irelevantní. Co je pro někoho naprosto kouzelné, pro jiného je to samé naprosto odpudivé. Co někdo miluje, druhý nenávidí. Co se jednomu zdá tmavě modré, druhý to vidí černě. Nebo třeba máte tři vlasy. Je to hodně nebo málo?? No, na hlavě je to málo, ale v polévce už hodně.

Někomu připadám krásná, chytrá, vtipná, úžasná, skvělá, sexy a vášnivá žena... a jinému ne:-D   Atd... atd... atd...

A v tom je kouzlo relativity.

Teď už je jen na nás, zda na naše sny, touhy a přání vynaložíme potřebné množství energie za předpokladu, že si nebudeme na svá bedra nakládat všechnu tíhu světa. Pak se jistě splní vše, co si přejeme, po čem toužíme a o čem sníme, rychlostí světla.