"Tu novou sukni si vezmu, až..."
"Začnu cvičit, ale až..."
"Ty úžasné lodičky si obuji, až..."
"Napíšu jí, až..."
"Rozejdu se s ním, až..."
"Tu zahrádku vypleju, ale až..."
"Uvařím jeho oblíbené jídlo, až..."
"Pojedu do Prahy, až..."
"Koupím si nové auto, ale až..."
Čekajícího ve frontě na toalety si jistě každý umí představit, jeho stav mysli tak netřeba posuzovat. Věřím, že kdyby bylo na něm, v tomto případě by nečekal ani vteřinu. Ale slušnost mu zajisté velí: "Počkej přece, nejsi na řadě! Nejsi tu sám, kdo má pocit, že už to každou chvilku pustí..."
Říkávala mi moje babička, dědeček, maminka, snad i tatínek, že "kdo si počká, ten se dočká." Noooo, jasně... Něco na tom asi bude. Jde o to, jak dlouho jsme ochotni na co čekat...
A má vůbec smysl čekat??
Určitě si rádi/y počkáme na miláčka, který přijede na víkend. Jistě počkáme na dítko, které se "snaží" ve škole, seč mu síly stačí. Rádi/y si počkáme devět měsíců na miminko. Nakonec počkáme i s obědem nebo večeří na zatoulaného workoholika, pokud nás k němu poutají city. V opačném případě mu necháme na stole vzkaz, že večeři má v Kuchařce na straně 23.
Jak dlouho počkáme na tramvaj, vlak, metro či autobus?? Jak dlouho jsme ochotni čekat na lístky do kina, na koncert, závody, fotbal či dostihy?? Jak dlouho budeme čekat, až nás osloví?? Kdy se dočkáme prvního polibku?? Jak dlouho se má počkat na první sex?? Kdy mi už konečně zavolá?? Kdy postavím dům, za jak dlouho zasadím strom a má vůbec ještě cenu založit rodinu?? Atd. atd. atd.
Kde bychom dnes byli, kdybychom neustále na něco nebo někoho čekali??
Jistá trpělivost se určitě vyplatí, ale všechno má své meze. I já mám své meze. Někdy chci všechno hned, jindy mám svatou trpělivost. Opravdu záleží, nač čekám.
Jedno vím jistě. Nejsem tzv. věčná čekanka.
Čekanka obsahuje nějakou tu vlákninu, vitamíny a minerály. Jako nám čekanka zpestří svěží zeleninový salát, tak i čekání nám dá často možnost nejdříve přemýšlet a poté jednat. A protože je chuť čekanky hořká, není vyhledávanou zeleninkou, ba i mnohé čekání či očekávání často zhořkne na jazyku.
Vybírejme tedy s rozmyslem, na koho/co se čekat vyplatí, kdo/co za to stojí. A na ten zbytek se vykašlete a jděte dál. Dejte od něho/toho ruce ( často i srdce ) pryč. A hned... Teď už není na co čekat!
Nebo přece??
Jen počkej... a třeba se dočkáš;-)